Každý, kdo žije s jednou nebo více kočkami, ví, jak příjemné a uvolňující může být kočičí vrnění. Kdo si však myslí, že kočka může vrnět stále, může odhalit několik zajímavostí.
Kočka nemusí vrnět vůbec a vůbec to neznamená, že necítí náklonnost k člověku, se kterým žije (tu toitž může projevovat i jinak).
Jaké jsou tedy situace, kdy kočka nevrní? Pokusíme se tomu porozumět více.
Každý, kdo žije s jednou nebo více kočkami, ví, jak příjemné a uvolňující může být kočičí vrnění. Kdo si však myslí, že kočka může vrnět stále, může odhalit několik zajímavostí.Jaké jsou tedy situace, kdy kočka nevrní? Pokusíme se tomu porozumět více.
Předpokládejme, že kočičí vrnění může mít různé příčiny. Kočka může vrnět, když je šťastná a spokojená, když se mazlí beno přijímá mazlení, ale také ve stresových situacích. Neexistuje způsob, jak ji k vrnění přimět, to je totiž zčásti dobrovolné a zčásti instinktivní.
Pokud tedy kočka nepřede, nemusí mít toto chování žádný důvod. Vrnění je nakonec jen zvukem, který je výsledkem rytmického pohybu bránice a hrtanových svalů, které se otevírají a zavírají v průběhu hlubokého dýchání.
Říká se, že předení novorozených koťat jim pomáhá pochopit, kde je jejich matka a jakým mlékem se krmí. Tajemství kočičího vrnění se prohlubuje i proto, že bylo prokázáno, že brzké odebrání od matky nemá vliv na sklon kočky k předení či nepředení.
Některé naprosto zdravé kočky nemusí vrnět kvůli fyziologickému stavu, který jim může vrnění znemožňovat. Jiné zase nemusí chtít vrnět kvůli svému temperamentu. Pro získání dalších informací může být užitečný rozhovor s veterinářem.